Kraniosakrální terapie (z angl. CranioSacral Therapy, zkratka CST) je jemná manuální metoda testování a harmonizace celého těla. Její název je určen podle názvu systému, se kterým pracuje, a tím je kraniosakrální systém, který zahrnuje mozek, míchu a veškeré související struktury v těle. Technika uvolňuje blokády uložené v tkáních, rozvolňuje klouby a lebeční švy, regeneruje naše vnitřní orgány a ve své podstatě podporuje zdraví na všech úrovních – fyzické, psychické i energetické.
CST regeneruje, harmonizuje, posiluje imunitu a vitalitu organismu. Vede nás k sobě, k naší vnitřní moudrosti a nalezení rovnováhy v životě.
Dotekem na určitých místech klientova těla se terapeut ladí na rytmický pohyb, který je zde přítomný. Tento pohyb se nazývá kraniosakrální impulz a jde o pulzaci mozkomíšního moku uvnitř membrán, které obalují CNS (mozek a míchu) uvnitř lebky a páteřního kanálu.
Základy této metody položil americký osteopatický lékař Dr. Andrew Taylor Stills (1828 – 1917). Dr. Stills studoval především systém kostry a jeho změny při různých nemocech. Odtud pochází název osteopatie.
Dr. Wiliem Garner Sutherland (1873 – 1954), žák Dr. Stilla je považován za zakladatele kraniální osteopatie. Byl prvním člověkem, který popsal rytmické změny tvarů kostí a lebky (krania). Sílu, která pohyb iniciuje nazval primární respirací - Dechem života. Každá buňka následuje tento nepatrný pravidelný pohyb, který má svůj vlastní rytmus, nezávislý na dechu a tepu srdce.
Dr. Sutherland vypracoval logický strukturovaný biomechanický koncept a brzy zjistil, že mikropohyby lebky se dají experimentálně napodobit a je možné je cítit rukama.
Více metodu rozvinul americký chirurg John E. Upledger, jenž jí dal název kraniosakrální terapie (CST). Tento systém doplnil teorií funkce kraniosakrálního systému. V roce 1970 si všiml během operace krku podivného rytmu na míšní membráně. Zaznamenal, že tento rytmus je odlišný od dechového a srdečního rytmu. Žádný z jeho kolegů mu nedokázal vysvětlit, jaký rytmus během operace vlastně pozoroval. O dva roky později Dr. Upledger navštívil seminář, zaměřený na výklad Sutherlandových myšlennek a učení některým jeho technikám. Na základě výzkumu a vlastních zkušeností tuto metodu významně zdokonalil. Během dvaceti let své klinické praxe začal publikovat učebnice CS terapie.
O rozvoj metody od biomechanického přístupu (mechanické vnímání a manuální ovlivňování životních pochodů v těle – kraniosakrální osteopatie, terapie) směrem k biodynamickému přístupu (holistické vnímání celistvosti člověka bez použití mechanických zásahů – kraniosakrální biodynamika) se zasloužili F. Sills, M. J. Shea, M. Kern, B. T. Gemin a Ch. Ridley.
Kraniosakrální terapie nenahrazuje klasickou lékařskou diagnostiku a léčbu.